Fenomén 3D televize: je to opravdu takový zázrak?

Mánie 3D nebere konce. S levnějšími a dostupnějšími televizory je tomu spíše naopak a v mnohých domácnostech začínají až teď uvažovat o jejich pořízení. Není to jen velkolepý zážitek z filmů nebo sportovních zápasů na co výrobci lákají. Protože TV si sama vyrábí 3D obraz, je možné sledovat téměř cokoliv. Končí tak éra dvourozměrného televizního obrazu nebo se jedná jen o módní vlnu, na jejímž konci se všichni zase vrátí ke starým a ověřeným televizorům?

Dopřávat si mimořádné zážitky v klidu domova by se mohlo zdát jako dokonalá představa. 3D televize však mají také nevýhody, které není radno přehlížet.

Jak funguje 3D televize

V začátcích se televizory neobešly bez speciálního vysílání, které bylo dostupné jen výjimečně. 3D obraz se běžně vytváří použitím dvou kamer, které zvlášť snímají obraz pro pravé a levé oko diváka. Mezi současnými 3D TV jsou ale takové, jenž tento postup nepotřebují a trojrozměrný obraz dokáží vytvořit nezávisle na zdroji. Jedná se však spíše o stereoskopický obraz, v němž vidíte prostor. Převod 2D do 3D obraz lehce znekvalitní, ovšem technologie postupují kupředu mílovými kroky a co platí dnes může být hned zítra jinak.
3D televize jsou nyní dostpné už v ceně přibližně od 12 tisíc korun. 

Obraz 2D versus 3D televize

Pokud váháte, který typ zvolit, pak vám při rozhodování možná pomůže fakt, že každá 3D televize nabízí špičkový 2D obraz. Odráží se v něm lepší zpracování obrazu pro potřeby trojrozměrného zobrazení.

Zážitek ze sledování 3D televize

Novinky v tomto odvětví vyhledávají nejčastěji filmoví nadšenci a milovníci sportovních přenosů. U sportu je to však o něco složitější. Správný zážitek totiž budete mít jen v případě, že se událost rovnou snímá speciálními kamerami. Úhly pohledu by se neměly často měnit a obezřetně se musí pracovat také s přibližováním a oddalováním. Všechno toto je totiž velmi náročné pro oči a rozhodně to neprospívá. Zážitek s "umělým" 3D je pak jen zlomkem toho, co můžete opravdu vidět a zažít.

Nezbytnost jménem 3D brýle

Existují 3 způsoby, jak dostat obraz do trojrozměrné podoby, a pro každý se využívají jiné brýle. Nejznámější papírové, kde je pro každé oko jiná barva, se nazývají anaglyfické. Polarizační brýle pak využívají blokování potřebných barev (podobně, jak je tomu u lyžařských brýlí), a proto vypadají o něco sofistikovaněji. Nejpokročilejšími technologiemi disponují aktivní brýle, které spolupracují s televizí. Obsahují vrstvu kapalných krystalů a v přesných intervalech zatmívají jedno nebo druhé sklo. I když by změny měly být nepostřehnutelné, mohou způsobovat bolesti hlavy.

3D televize: Kde může nastat problém

Až ⅓ populace nikdy neuvidí 3D efekt. Mohou za to různé oční vady, díky nimž se do mozku nedostává tolik informací, kolik by bylo potřeba. Ten pak nemůže kompletně složit obraz a trojrozměrná podívaná se pak nekoná. Každý si by si proto měl nejdříve vyzkoušet, zda vůbec bude schopný efekt pozorovat. Takové zjištění po vynaložení mnoha tisíců by bylo nemilým překvapením.

V souvislosti s 3D televizory se často skloňuje rychlejší únava. Přeci jen takové pozorování vyžaduje více soustředění. Kvůli brýlím se oči soustředí jen na jednu věc a nemohou si tak odpočinout, jako třeba pohledem z okna při sledování klasického 2D vysílání.

Za nejlepší 3D zážitek je pak možno považovat vlastní život.