Hliněné omítky

S rozšiřujícím se zájmem veřejnosti o přírodu a zdravý životní styl se objevují "nové" materiály a technologie tvořící náš domov. Přírodní prvky v našem okolí jsou důležitým faktorem zdravého a spokojeného života. Obklopujme se přírodou, materiály jako kámen, dřevo, vlna, len, sláma, hlína a získávejme z nich energii a užitek. Venku v čisté přírodě se také cítíte lépe, než uprostřed betonové džungle měst. Čili totéž je potřeba vytvořit ve vlastním domě, abychom se dokázali po náročném pracovním dni v příjemném prostředí domova náležitě uvolnit a zregenerovat své životní síly.

Konstrukce, které na nás v interiéru převážně nejvíce působí díky jejich velkým plochám, jsou zdi. U klasických vápenných, vápenocementových a v současné době více žádaných sádrových omítek, můžeme vnímat pouze ostré hrany, fádní stěny bez plastičnosti a minimální pozitivní energii, která z nich vychází a obklopuje nás. Jsou to konstrukce bez života ovlivňující během celého dne životní rytmus jejich obyvatel. Že tomu tak být nemusí, se dá předpokládat.

Řešením jsou již zmiňované přírodní materiály. V tomto případě se dostáváme k užití hliněných omítek. Nejen příjemný vzhled a zdravý základ hrají do karet těmto přírodním hliněným omítkám, ale také jejich vlastnosti, které nejlépe vyniknou právě v interiéru, jsou výhodami oproti všedním vnitřním omítkám.

Hlína, a z ní zhotovené hliněné omítky, ve spojení se dřevem, je ideální kombinací už od pradávna. Tyto dva "živé" materiály neustále pracují, jelikož reagují na vzdušnou vlhkost a tu v interiéru znamenitě regulují. Oproti tomu klasické vnitřní omítky, jakmile vytvrdnou, pro své uživatele již nepracují v takové míře, v jaké by člověk potřeboval. Vznikající vlhkost, která se v místnosti vyskytuje, je okny, rekuperací či vzduchotechnikou vyvětrána, protože ji klasická vápeno-cementová omítka není schopna pojmout. Hliněná omítka díky své difúzní otevřenosti, vlhkost pohltí a v případě potřeby, ji vrátí zpět do místnosti. K tomu dochází hlavně v zimních měsících, jelikož dům vytápíme a vzduch je příliš suchý. Tato regulace vlhkosti v místnosti, spolu se schopností omítky akumulovat teplo, tak působí příznivě i na dřevěné konstrukce, které se svými vlastnostmi přibližují hlíně a hliněným omítkám.

Také pohlcování pachů, cigaretového kouře a veškerých látek nevhodných pro alergické osoby, je jednou z mnoha výhod hliněných omítek, kterou ocení každý uživatel.

Další krásnou výhodu oceníme při samotné realizaci hliněných omítek a to je její jednoduchost tvarování, nejlépe při svépomocném omítání. Můžeme vytvořit jakýkoli tvar, který nás zrovna napadne. Zapojme svou tvořivost a kreativitu a hrajme si s hlínou. Vytvářejme výstupky, přechody, zaoblené rohy a kouty, nástěnná a stropní světla nebo prostě jen jakýkoli designový prvek, který pohladí po duši. Berme to jako hru, ne práci a výsledek nás potěší daleko víc, než si dovedeme představit. Na práci s hlínou je totiž krásné to, že ji zvládne dělat kdokoli. Žádné ochranné pomůcky, žádný stres z práce, jen člověk a hlína. Asi jako když Bůh tvořil Adama…

Barevná hliněná omítka? Nesmysl? Ani v nejmenším. Dostáváme se k další výhodě hlíny a tou je její barevnost. Spousta lidí si myslí, že hlína je pouze hnědá, avšak opak je pravdou. Z velké části se hlína nachází v barvě hnědé a jejich odstínech, které při správném designovém zpracování můžeme použít i v interiérech, aniž by došlo ke ztmavení dané místnosti nebo k úbytku světelné pohody. Barvy jako jsou žlutá, oranžová, červená, fialová, modrá, zelená a šedá nejsou hlíně a potažmo hliněným omítkám cizí. Své hlavní místo má samozřejmě bílý jíl, ze kterého se míchají bílé hliněné omítky. Pro barevné kreativce se nachází v zemi i bílý jíl, kterýž se může ještě dál barvit přírodními pigmenty, pokud někoho neuspokojí barevná škála darovaná samotnou matkou přírodou. Můžeme tak s jistotou říci, že barevně jsou tyto hliněné omítky velmi pestré, nikoli však kýčovité, protože odstíny vytváří příroda sama.

Možnost přidání do hliněných omítek dekorativních prvků v podobě slaměné řezanky, kostřavy dlouhé či krátké, kopretiny, slídy, drcených mušlí, skleněných peciček či hrubšího písku nebo barevných mramorů nám posouvá náš interiér do designových výšin nekonečných možností...

Přesouváme se k dalšímu kladu hliněných omítek a tou je jejich údržba. Stěny opatřené malbou se špiní a je nutno ji po určitém čase obnovit, což stojí určité peníze a čas a ten je k nezaplacení, protože jej nikdo nemáme nazbyt. Ovšem hliněné omítky ponechané v jejich přírodní podobě, nebo pigmentované, nevyžadují údržbu, protože se nešpiní. Jak je toto možné? Jíl obsažený v hliněných omítkách se jemně, ale opravdu velice jemně-nepatrně sprašuje. To znamená, že když se upocenou, ušmudlanou rukou dotknete hliněné stěny, tak špína, prach a pot z ruky neulpí na hliněné omítce, ale prachové částice jílu se spíše přilepí na lepkavé nečistoty na ruce.

Poslední výhodou hliněných omítek, která nevyčerpává rozpočet, při svépomocném omítání také je, že materiál na ně můžeme získat i z vlastního pozemku. Ať už kopeme základy pro dům či zahradní domek nebo jen upravujeme terén zahrady, téměř vždy se z vaší vykopané hlíny dá vytvořit směs na hliněné omítky. Podmínkou je, aby hlína obsahovala jíl, který slouží ve směsi jako pojivo a jako plnivo se přidává písek. Ideální poměry jílu a písku jsou závislé na kvalitě daného jílu.

Martin Papež