Městské zahrádky, zahrádkářské kolonie a zahrádkaření jako český fenomén

Zahrádky a zahrádkaření na nich má v českých luzích a hájích poměrně velkou tradici. Ještě v současné době je v Českém svazu zahrádkářů registrováno na dvě stě tisíc milovníků zahrádek a stále u nás najdeme okolo dvou tisíc zahrádkářských osad. České, tedy spíše československé zahrádkářské kolonie spojující menší i větší zahrádky vznikly původně jako takzvaný luxus pro chudé milovníky přírody.

Zahrádky a zahrádkářské kolonie vznikaly většinou na předměstích a okrajích měst, což spojovalo zejména poměrně snadnou dosažitelnost bez použití automobilu kdykoli nejen o víkendu, ale také během pracovního týdne po skončení pracovní doby.

Zahrádkářská kolonie: Jak vypadá typická česká zahrádka

Pozemky tuzemských zahrádek v zahrádkářských koloniích byly většinou spíše menší výměry, přičemž v rámci jedné zahrádkářské kolonie bývala výměra zahrádek většinou jednotná.

Všudypřítomné přístřešky a "šopy" - znak zahrádkářké kolonie

Dalšími poznávacími znameními zahrádek v zahrádkářských koloniích byla poměrně nízká cena a přítomnost všemožných přístřešků či chatek nejen na úschovu nářadí a přístrojů potřebných k obdělávání půdy na zahrádce.

Vlastní zahrádka jako výhra

Účel zahrádek v zahrádkářských koloniích byl poměrně jasný – zahrádky měly sloužit k pěstování zeleniny či ovoce výhradně pro osobní spotřebu. V období obou světových válek představovalo vlastnictví zahrádky v zahrádkářské kolonii prakticky vlastnictví několik zlatých cihel nebo jiného pokladu. Proč? Mohl za to tehdejší přídělový systém potravinových lístků a následný poválečný nedostatek zeleniny a ovoce na tuzemských pultech obchodů obecně. Majitel zahrádky v zahrádkářské kolonii tak mohl být v tomto směru mnohem samostatnější a lépe zásobovaný.

Rekreace v zahrádkářské kolonii

V období komunismu také zahrádky nejen v zahrádkářských koloniích představovaly ze sociologického hlediska jistou únikovou formu zábavy, trávení volného času a rekreace. Dnes už sice můžeme koupit ovoce a zeleninu v podstatě na každém rohu, obliba zahrádek po krátkém úpadku opět roste. Oblibu však získávají různé „nové“ typy zahrádkaření, jako jsou například komunitní zahrady. Společným jmenovatelem je většinou odpor k nekvalitnímu ovoci a zelenině ze supermarketů a snaha naučit děti chování k přírodě.

Komunitní zahrádka: Kus přírody i na betonu

Komunitní zahrada je pak způsobem, jak za málo peněz získat hodně muziky. Komunitní zahrada je totiž pronajatý pozemek, který je ladem a současný majitel jej nijak nevyužívá. Často dá komunitní zahradě vzniknout nevyužívaný pozemek školy, školky, domova důchodců nebo městské části.

Zahrádkaření v pytli

Komunitní zahrada či zahrádka dokonce nevyžaduje ani hektary ornice. Komunitní zahrádky často představují i vybetonované dvorky, na kterých jsou umístěny pytle s hlínou. Každý pytel pak představuje záhon na komunitní zahrádce, kde se dá názorně pěstovat prakticky jakákoli plodina.