Pěstování leknínů: na co si dát pozor

Když se řekne „vodní rostliny“, asi každého okamžitě bez váhání napadnou lekníny. Není také divu, vždyť právě lekníny patří mezi nejoblíbenější vodní rostliny, které lze v našich podmínkách pěstovat. Velké a výrazné květy leknínů přitahují pozornost. Listy leknínů zase připomínají talíře a mohou být třeba i mramorované. V našich zeměpisných šířkách lekníny často nahrazují lotosy, přičemž zkamenělé listy leknínů v otiscích najdeme už na druhohorních vrstvách.

Druhy leknínů: Pozor na modré lekníny

Mezi známé druhy leknínů patří například leknín bílý (Nymphaea alba) nebo leknín bělostný (Nymphaea candida), které jsou ale chráněné. Tyto lekníny si proto domů na zahrádku pořídíme asi stěží (nebo určitě ne legálně). Navíc další nevýhodou těchto leknínů pro pěstování na zahrádce je jejich schopnost velice bujně se rozrůstat. Jedná se tedy o lekníny velké a vyžadující hodně hlubokou vodu.

Lekníny mohou dobře přezimovat

Díky křížení odrůd leknínů však vznikly druhy, které pořídit si na zahrádku možné je.  Valná většina z těchto druhů leknínů pak také poměrně dobře přezimovává. Lekníny si můžete pořídit v celé řadě barevných odstínů. Pozor však na lekníny modré barvy. Modré lekníny jsou tropickým druhem a mají tedy vysoké nároky na teplo a u nás se jim obvykle příliš nedaří.

Pěstování leknínů:  množství vody rozhoduje

Pustíme-li se do pěstování leknínů, jedním z rozhodujících faktorů je především hloubka vody. Vyšlechtěné formy s velkými květy (velkokvěté lekníny) potřebují logicky také velký prostor. Pro pěstování těchto typů leknínů se udává většinou doporučená plocha o velikosti 2 x 2 metry. Hloubka vody pro velkokvěté lekníny by přitom měla být minimálně 60 centimetrů, protože oddenky, které velkokvěté lekníny mají, se během několika málo let umí značně rozrůst.

Slovníček: lekníny, které bohatě kvetou

• Nymphaea „pygmaes Helvoa“ – trpasličí drobnokvětý bledě žlutý leknín
• Nymphaea „Pygmaea Alba“ – trpasličí bílý leknín
• Nymphaea „Laydekeri Fulgens“ – trpasličí červený leknín
• Nymphaea  „Graziella“ – trpasličí oranžový leknín
• Nymphaea „Laydekeri Atropurpurea“ – velkokvětý tmavě červený leknín
• Nymphaea „James Brydon“ – dvoubarevně kvetoucí leknín se silnými listy
• Nymphaea „Escarboucle“ – velkokvětý červený leknín
• Nymphaea „Yellow Sensation“ – leknín s velkými žlutými květy na silných stoncích
• Nymphaea „Albatros“ – čistě bílý leknín s poměrně drobnými listy
• Nymphaea „Marliacea Carnea“ – bílý, z vnější strany bledě růžový leknín
• Nymphaea „Sioux“ – velkokvětý, temně oranžový leknín

Některým druhům leknínů stačí i 20 centimetrů vody

Nedá se však říci, že by při pěstování leknínů byla hloubka vody naprosto zásadní a jezírko zkrátka muselo být hluboké. Vedle velkokvětých leknínů, které tuto podmínku vyžadují, totiž existují lekníny drobnokvěté (trpasličí lekníny), které se spokojí s menším prostorem. Drobnokvětým leknínům se tak doporučuje voda o hloubce 20 až 40 centimetrů.

Lekníny nemají rády tekoucí a padající vodu

Lekníny bychom však neměli umisťovat blízko zdrojů padající vody, jako jsou různé fontánky a spršky. Leknínům totiž nesvědčí dopadající kapky, ani rychle tekoucí voda. Vodu do jezírek, kde máme lekníny, také připouštíme velice pomalu, aby nedošlo k tomu, že na leknín poteče voda z horní strany. Lekníny mají také velmi rády sluneční paprsky, ve stínu nám příliš nepokvetou.