Kde a jak se používají anhydritové podlahy?

Anhydritové podlahy jsou považovány za moderní a nenáročný způsob realizace hrubých podlah v rodinných domech a nejen tam, používá se i v komerčních prostorách. Je-li anhydritová podlaha provedena odborně a kvalitně, pak překvapuje především vysokou pevností. V tomto článku se o této technologii budování hrubé podlahy dozvíte vše podstatné.

Anhydritové podlahy jsou mnohými považovány za nástupce oblíbených betonových podlah, které se i přes značné výhody potýkají i s jistými nedostatky. A ty se právě snaží odbourat anhydritové podlahy. I tak ale nejsou dokonalé. Tak jako cokoliv jiného, mají i anhydritové podlahy vedle výhod i nevýhody. O tom se dočtete dále.

Z čeho se anhydritové podlahy vyrábí?

Obvykle se tyto podlahy vyrábí z anhydritu termického. Anhydrit sám o sobě existuje i „přirozeně“ – je to vlastně síran vápenatý. Nicméně za účelem využití ve stavebnictví se připravuje syntetickou cestou.

Termický anhydrit je někdy označován jako tepelný anhydrit. Vzniká zpracováním energosádrovce, což je látka tvořící se při odsiřování uhelných elektráren. Zpočátku je anhydrit pouze bílým práškem, pak se k němu přidá voda a písek, čímž vznikne finální směs pro odlévání podlahy. Jedná se tedy o litou variantu.

Srovnání: anhydritové podlahy vs. betonové podlahy

Lité anhydritové a lité betonové podlahy se od sebe liší svými vlastnostmi, ale také rychlostí zapracování. Anhydritové podlahy mají oproti betonovým podlahám menší konstrukční tloušťku a také tolik nezatěžují konstrukci, protože méně váží. Díky dobré vodivosti tepla se hodí pro stavby, kde se plánuje využít podlahové topení. U betonové podlahy by bylo neefektivní. U anhydritu se také rychleji a snadněji docílí vyrovnání nerovností, protože má výrazné samonivelační schopnosti.

Beton se zas oproti anhydritu lépe vyrovná s působením většího množství vody (například při zatopení). U anhydritové podlahy se v takovém případě ztrácí pevnost. Ta se navrátí až po důkladném vysušení.

Co se týče cenové náročnosti, udává se, že vzhledem k rychlejšímu a méně pracnému lití anhydritu, je tvorba takovéto podlahy oproti betonu levnější. Pamatujte ale na to, že anhydritové podlahy rozhodně nejsou univerzální.

Nehodí se do exteriéru, například k vybudování podlahy u zahradní kuchyně nebo na terase. Tam se lépe osvědčí právě beton. Anhydrit je bez patřičných úprav také poměrně drsný, tudíž se neopracovaný nedoporučuje jako podklad pod tenké podlahoviny. Základní anhydrit se také bez krytiny nedá použít jako pochozí vrstva. Vždy do něj musí být přidána přísada, která to umožní.